Plyn nebo uhlí? Jak vybrat správný gril pro vaši zahradu

Dva tábory, jedna otázka

Kdo se rozhodne pořídit gril, dřív nebo později narazí na stejnou křižovatku: plyn, nebo dřevěné uhlí? Nejde jen o techniku. Je to otázka, co od grilování vlastně čekáte. Rychlé pohodlí po práci, nebo odpolední rituál s kouřem a čekáním na žár? Obě cesty dávají smysl, jen každá sedí jinému člověku a jinému rytmu domácnosti.

Plynový gril: pohodlí na prvním místě

Plynový gril zapálíte otočením kohoutku a za deset až patnáct minut je připravený k vaření. Před první sezónou zkontrolujte těsnost spojů mýdlovou vodou, netěsnost prozradí bublinky. Hadice pro propan-butan má na sobě vytištěnou dobu použitelnosti, obvykle 5 let od data výroby; po jejím uplynutí, případně dříve při popraskání nebo zpuchření, hadici vyměňte. Regulátor tlaku se doporučuje preventivně měnit nejpozději po deseti letech. Žádné čekání na rozžhavení uhlí, žádné pohrávání s podpalovačem. Pro rodiny, které grilují ve všední dny po příchodu domů, je to argument, který rozhodne vše ostatní.

Teplotu regulujete plynule, podobně jako na sporáku. Silnější kuřecí prsa nebo tenký steak zvládnete jen přestavením plamene. Čištění bývá rychlejší: rošty vyhřejete na vysokou teplotu a setřete kartáčem. Drátěný kartáč před použitím zkontrolujte a při uvolňujících se štětinách ho vyměňte, případně sáhněte po kartáči s palmyrovými vlákny nebo po škrabce. Zásobník tuku zachytí většinu odkapů, takže s popelem se vůbec nepracuje.

• Připraveno k vaření za 10–15 minut
• Přesná regulace teploty po celou dobu grilování
• Vhodné pro časté a spontánní grilování
• Rychlejší úklid po skončení
• Méně kouře, což ocení sousedé na malé zahradě nebo terase

Nevýhody se týkají hlavně peněz. Pořízení i provoz vyjdou dráž, láhev s plynem je třeba mít vždy v zásobě, a dojde-li uprostřed grilování, řešení nastupuje uprostřed hostiny. Chuť jídla se navíc liší: chybí kouřový podtón, který lidé od grilování často čekají.

Uhlíkový gril: tradice a chuť, která se nedá napodobit

Grilování na dřevěném uhlí je pomalejší proces. Přikládáte, čekáte, sledujete žár. Tuk odkapávající na žhavé uhlíky se mění v aromatický kouř, který se vstřebává do masa, a právě kvůli té chuti se celá procedura vlastně dělá.

Kulatý kotlíkový gril patří k nejlevnějším variantám na trhu a přitom na něm zvládnete většinu základních technik včetně zónového grilování. Dřevěné uhlí, brikety i ovocné dřevo na dochucení jsou běžně dostupné a nepotřebujete k nim žádnou přípojku ani hadici.

• Autentická kouřová chuť, kterou plyn nenahradí
• Nižší pořizovací cena samotného grilu
• Nezávislost na plynu i elektřině
• Možnost experimentovat s druhy dřeva a udících třísek
• Vyšší dosažitelná teplota pro křupavou krustu na steaku

Stinná stránka je čas. Rozžhavení uhlí trvá 20 až 30 minut, teplotu nelze regulovat přesně, jen odhadovat podle rozmístění žáru. Po skončení navíc čekáte, až popel vychladne, a teprve pak ho vysypete.

Srovnání v číslech: co se opravdu liší

Slovní popisy typu „záleží na situaci“ moc nepomůžou. Tabulka shrnuje technické rozdíly, které mají skutečný vliv na to, kolik času a práce gril zabere v běžném provozu.

Jak rozžhavit uhlí, aby to nezabralo zbytečně dlouho

Nejčastější příčina zdlouhavého čekání není uhlí samotné, ale špatný postup podpalu. Funguje to takto:

1. 0. minuta: do komínového podpalovače nebo do hromádky nasypte uhlí, pod něj vložte podpalovač, papír, dřevěnou vlnu nebo podpalovací kostku.
2. 0.–3. minuta: zapalte podpalovač zespodu a nechte hořet bez dalších zásahů.
3. 3.–20. minuta: nechte uhlí rozhořet, dokud nezíská světle šedý povrch. Nesahejte do něj, zbytečně nepřikládejte.
4. 20. minuta: rozprostřete žhavé uhlí po roštu, případně vytvořte dvě zóny, přímou a nepřímou.
5. 20.–25. minuta: nasaďte rošt na maso a nechte ho 3–5 minut vyhřát, než na něj položíte jídlo.

Co rozhodně nedělat: nelít podpalovač na už hořící uhlí, plamen vyšlehne nekontrolovaně. Nezavírat víko hned na začátku, uhlí bez přístupu vzduchu zhasne. A nepoužívat benzín ani líh, dodají jídlu chemickou pachuť a jsou nebezpečné.

Kdy se vyplatí plyn a kdy uhlí: jednoduché pravidlo

Rozhodování usnadní tři otázky: jak často grilujete, kolik lidí obvykle sytíte a jak velkou plochu máte k dispozici.

• Grilujete víc než jednou týdně: vyplatí se plyn. Čas ušetřený při každém zapálení se za sezónu sečte na hodiny, a to už stojí za vyšší pořizovací cenu.
• Grilujete jen o víkendech nebo příležitostně: uhlí je rozumnější volba. Čekání na žár o víkendu nevadí a nižší pořizovací cena se rychleji vrátí.
• Pro 2–4 lidi: stačí menší gril, tedy plynový se dvěma hořáky nebo kotlík s menším průměrem, než je obvyklý standard 57 cm.
• Pro 6 a více lidí nebo pravidelné večírky: potřebujete větší plochu roštu, tříhořákový plynový gril nebo kotlík s průměrem 57 cm a víc.
• Malá terasa nebo zahrada blízko sousedů: plyn produkuje méně kouře a je k okolí šetrnější.
• Velká zahrada, kde kouř nikomu nevadí: uhlí naplno využijete, aniž byste kohokoli omezovali.

Modelový příklad: kolik času ušetříte za sezónu

Abyste viděli, jak se rozdíl v čase podpalu promítne do reálného provozu, zkusme počítat s ilustrativním vstupem: rodina grilující jednou týdně po dobu 18 týdnů v sezóně.

Rozdíl v čase přípravy je podle tabulky výše přibližně 12,5 minuty na jedno grilování, 25 minut u uhlí oproti 12,5 minutám u plynu, obě hodnoty jsou středem uvedených rozmezí. Při 18 grilováních za sezónu to dělá 18 × 12,5 minuty, tedy 225 minut, zhruba 3,75 hodiny volného času navíc u plynového grilu.

Jestli je 3,75 hodiny za sezónu hodně, nebo málo, záleží na vás. Pro rodinu, která bere grilování jako rychlou večeři ve všední den, je to citelný rozdíl. Pro toho, kdo griluje jako víkendový koníček a čekání na žár považuje za součást zábavy, to naopak argument není vůbec žádný.

Než vyrazíte do obchodu: co si ověřit u vybraného modelu

• ☐ Počet hořáků u plynového grilu: na přímou a nepřímou zónu stačí dva, tři a víc dávají větší a rovnoměrnější nepřímou zónu
• ☐ Tloušťka a materiál roštu, litina nebo silnější nerez vydrží déle než tenký chrom
• ☐ Průměr kotlíku u uhlíkového grilu, 57 cm bývá udávaný standard pro celé kuře i žebra
• ☐ Klapky pro regulaci přívodu vzduchu, dole i ve víku
• ☐ Zabudovaný teploměr ve víku
• ☐ Snadno vyjímatelná popelnice nebo miska na popel
• ☐ Dostupnost náhradních dílů: rošty, hořáky, tepelné difuzory
• ☐ Prostor na zahradě pro skladování paliva, tedy plynové láhve nebo pytle s uhlím

Nejčastější omyly při výběru grilu

První chybou je koupě grilu podle ceny, ne podle skutečné potřeby. Levný plynový gril s tenkými hořáky prohoří za sezónu nebo dvě, úspora při nákupu se tak rychle vytratí na opravách.

Druhou chybou je podcenění skladovacího prostoru. Plynová láhev i pytel uhlí potřebují suché, dobře přístupné a větrané místo. Láhev skladujte vždy ve svislé poloze, nikdy ve sklepě ani jinde pod úrovní terénu, v garáži, kotelně nebo ve společných prostorách bytového domu, a mimo zdroje tepla, teplota láhve nesmí přesáhnout 50 °C.

Třetí, dost rozšířenou chybou je nákup obřího grilu pro dvoučlennou domácnost. Velká plocha roštu znamená víc paliva na vytopení a delší čas na zahřátí i vychladnutí, přestože se využije jen zlomek prostoru.

A poslední: šetření na uhlí. Málo paliva neznamená menší náklady, ale hlavně nedostatečnou teplotu a maso, které se spíš dusí, než opéká.

Kdy se nevyplatí ani jedno řešení

Plynový gril se nevyplatí, pokud grilujete jen několikrát do roka. Vyšší pořizovací cena se při tak nízkém využití prostě nevrátí a podobný výsledek dá i přenosný uhlíkový gril za zlomek nákladů.

Uhlíkový gril naopak nedává smysl tam, kde je otevřený oheň zakázaný nebo nežádoucí, typicky na balkoně bytového domu nebo v těsné blízkosti hořlavých konstrukcí. Gril na dřevěné uhlí nikdy nepoužívejte ani nenechávejte dochladnout v uzavřeném prostoru, tedy v bytě, garáži, stanu nebo na zasklené lodžii. Doutnající uhlí produkuje jedovatý oxid uhelnatý i bez plamene a otrava se projeví nenápadně bolestí hlavy, závratěmi a nevolností. V takovém případě zbývá elektrický gril nebo grilovací pánev, byť chuť bude odlišná od obou popsaných variant.

Když gril nedělá, co má

Uhlí nechce chytit: nejčastěji je vlhké, buď z deště, nebo ze špatného skladování. Pomůže sušší podpalovač a trpělivost, ne přidávání dalšího uhlí na dohasínající plamínek.

Plyn dochází uprostřed grilování: řešením je mít doma vždy náhradní láhev. Nadzvednutím láhve odhadnete, kolik plynu zbývá. Přesněji to zjistíte zvážením: hmotnost prázdné láhve (tára) je vyražena na límci láhve, u desetikilové láhve bývá zhruba 11,5–13 kg podle výrobce.

Jídlo se připaluje zvenku a uvnitř zůstává syrové: teplota je na přímém ohni příliš vysoká. Přesuňte maso do nepřímé zóny, mimo přímý žár nebo plamen, a dopečte ho pomaleji.

Kombinace jako třetí cesta

Pokud se rozhodnutí zdá příliš svazující, existuje i střední cesta. Kamadový gril na dřevěné uhlí kombinuje přesnější regulaci teploty díky tlustým keramickým stěnám s autentickou kouřovou chutí, je ale dražší než obě základní varianty. Někteří lidé si místo toho pořídí levný kotlíkový gril na letní grilování v klidu a malý přenosný plynový gril na rychlé všední večery. Náklady se rozdělí a každý nástroj slouží tam, kde vyniká.

Žádná z variant není špatná volba sama o sobě. Rozhoduje to, jak často budete gril skutečně používat a kolik času jste ochotni věnovat přípravě. Gril, který většinu sezóny stojí v koutě zahrady jako ozdoba, nepomůže v žádné kategorii.