Úžeh a úpal: jak jim předejít a co dělat při první pomoci

Úžeh a úpal — dva různí nepřátelé horkých dní

Mnoho lidí tyto dva pojmy zaměňuje, ale úžeh a úpal jsou odlišné stavy s různými příčinami i průběhem. Úžeh vzniká přímým působením slunečního záření na hlavu a krk — mozek se přehřeje od venku. Úpal je naproti tomu selhání celého termoregulačního systému těla: organismus není schopen odvádět přebytečné teplo a jeho vnitřní teplota stoupá na nebezpečnou úroveň. Obojí může být vážné, u úpalu dokonce život ohrožující.

Praktický rozdíl si zapamatujete snadno: úžeh se týká hlavně hlavy a krku a souvisí přímo se sluncem, zatímco úpal může vzniknout i ve stínu nebo v přetopené místnosti — stačí, aby tělo dlouhodobě nezvládalo odvádět teplo, například při fyzické námaze ve vlhkém a horkém prostředí.

Jak poznáte, že něco není v pořádku

Příznaky se u obou stavů částečně překrývají, ale liší se v detailech. Správné rozpoznání pomůže zvolit správný postup první pomoci.

Úžeh se projevuje zpravidla:

• bolestí hlavy, která se zhoršuje
• závratí a nevolností
• zčervenáním a horkou pokožkou hlavy a krku
• zmateností nebo podrážděností
• v těžších případech zvracením a dočasnou poruchou vědomí

Úpal bývá závažnější a přidávají se k němu:

• vysoká tělesná teplota nad 40 °C
• suchá, horká a zarudlá kůže — tělo přestalo potit, což je varovný signál
• rychlý a slabý puls
• dezorientace, halucinace nebo ztráta vědomí
• křeče

Suchá kůže může, ale nemusí být přítomna — u úpalu vzniklého při námaze se postižený obvykle potí dál. Rozhodující jsou porucha vědomí či chování (zmatenost, agresivita, bezvědomí) spolu s vysokou teplotou. Potí-li se postižený, neznamená to, že o úpal nejde. Při vysoké teplotě spolu s poruchou vědomí či chování volejte 155 bez ohledu na to, zda je kůže suchá, nebo zpocená.

Prevence: co dělat ještě před tím, než se problém objeví

Naprostá většina případů úžehu a úpalu je předvídatelná a snadno předcházitelná. Stačí dodržovat několik zásad, které se mohou zdát samozřejmé — ale praxe ukazuje, že si je lidé ve spěchu nebo pod vlivem dovolenkové euforie neuvědomují.

• Pokrývka hlavy: Světlý klobouk nebo čepice s kšiltem chrání před přímým slunečním zářením. Zvláště důležité je to pro děti a starší osoby.
• Pitný režim: V horkém dni potřebuje dospělý člověk při pohybu venku 2–3 litry tekutin. Nečekejte na pocit žízně — ten přichází se zpožděním. Vhodná jsou voda a ředěné neslazené nápoje, nikoli alkohol nebo silná káva, které dehydrataci prohlubují.
• Vyhýbejte se polednímu slunci: Nejkritičtější hodiny jsou mezi 11:00 a 15:00. Fyzická aktivita, sport nebo práce na zahradě jsou bezpečnější ráno nebo podvečer.
• Vzdušné oblečení: Světlé, volné oblečení z přírodních materiálů — bavlna nebo len — umožňuje kůži dýchat a pocení plnit svou chladicí funkci.
• Klimatizované prostory: Při extrémních vedrech není slabost pobývat v obchodním centru nebo knihovně — je to zdravý rozum.
• Pozor na automobily: Vnitřek zaparkovaného auta se v horkém slunečném dni ohřeje za necelých dvacet minut zhruba na 50 °C a během hodin i na 55 °C a více; povrchy jako palubní deska mohou přesáhnout 70 °C. Nikdy nenechávejte v autě děti ani domácí zvířata.
• Postupná aklimatizace: Tělo si na horko zvyká postupně. První dny dovolené v horkém podnebí nebo na začátku vlny veder plánujte fyzickou zátěž opatrněji než později v sezóně.
• Ochrana pokožky: Spálená kůže hůře odvádí teplo a zvyšuje riziko přehřátí, proto na slunci používejte opalovací krém s dostatečnou ochranou (SPF 15 a výše) a chraňte oči slunečními brýlemi.

Typické chyby, kterých se lidé v horku dopouštějí

Řada případů úžehu a úpalu vzniká z podceňování situace, ne z neznalosti základních zásad. Nejčastější chyby jsou:

• Sportování nebo fyzická práce venku v poledních hodinách „protože jindy nemám čas“.
• Pití studených sladkých nápojů nebo piva místo vody — to organismus nezavodní, naopak podporuje další ztráty tekutin.
• Podceňování rizika u dětí v autě „jen na chvilku, doskočím si do obchodu“.
• Ignorování prvních příznaků, jako je bolest hlavy nebo únava, a pokračování v aktivitě „to přejde“.
• Spoléhání na to, že mladý a zdravý člověk se přehřát nemůže — i trénovaní sportovci úpal dostávají.
• Nechávání starších příbuzných bez kontroly v přetopeném bytě bez cirkulace vzduchu.

První pomoc při úžehu

Pokud zaznamenáte příznaky úžehu u sebe nebo u někoho v okolí, jednejte rychle, ale zachovejte klid. Stav zpravidla není bezprostředně život ohrožující, přesto vyžaduje okamžitou pozornost.

• Přesuňte postiženého do stínu nebo do chladnější místnosti.
• Uložte ho do polohy vleže s mírně zvýšenými nohami — to pomáhá prokrvení mozku.
• Přiložte na čelo, krk a zápěstí studené, vlhké obklady.
• Nabídněte mu chladnou vodu po malých doušcích — jen pokud je při plném vědomí a nemá nevolnost.
• Zajistěte přísun čerstvého vzduchu: větrejte, použijte vějíř nebo ventilátor.
• Sledujte stav postiženého. Pokud se do 15–20 minut nezlepší nebo se zhorší, volejte záchrannou službu na čísle 155.

První pomoc při úpalu

Úpal je naléhavý stav. Okamžitě začněte ochlazovat a zároveň volejte 155 — nejlépe tak, že jeden zachránce chladí a druhý telefonuje. Jste-li sami, zavolejte a hovor veďte s telefonem na hlasitý odposlech, zatímco chladíte. Dispečer vám poradí, co dělat do příjezdu záchranářů.

• Přeneste postiženého na chladné místo — do stínu, do klimatizované místnosti.
• Okamžitě začněte snižovat tělesnou teplotu: svlékněte mu svrchní oděv, celé tělo opakovaně ochlazujte vlhkou látkou nebo přímým postřikem chladnou vodou.
• Pokud je při vědomí, nabídněte mu vodu po malých doušcích.
• Je-li v bezvědomí, uložte ho do stabilizované polohy (na bok) a bedlivě sledujte dýchání.
• Nepodávejte žádné léky na vlastní pěst.
• Chlaďte co nejrychleji a co nejintenzivněji. Ideální je ponoření těla (od krku dolů) do studené vody, jinak studená sprcha, ledové zábaly, ledové obklady do třísel, podpaží a na krk, mlžení vodou s ventilátorem. Jen nedržte kostku ledu dlouho na jednom místě holé kůže — hrozí omrzlina.

Co při první pomoci nikdy nedělat

• Nenechávejte postiženého o samotě, dokud se stav zjevně nezlepší nebo nepřijede pomoc.
• Nenuťte ho pít, pokud je zmatený, ospalý nebo zvrací — hrozí vdechnutí tekutiny.
• Nebojte se chladit intenzivně — u úpalu rozhoduje každá minuta.
• Nečekejte „jestli se to samo zlepší“ u příznaků úpalu — čas hraje proti postiženému.
• Zajistěte proudění vzduchu k postiženému (ventilátor, průvan) — okna otevírejte jen tehdy, je-li venku chladněji než uvnitř; jinak je přes den nechte zavřená a zastíněná a vyvětrejte v noci.

Kdo je nejvíce ohrožen

Ne každý reaguje na horko stejně. Zvýšenou pozornost věnujte osobám, které jsou přehřátí vystaveny větší mírou:

• Děti do 4 let — jejich termoregulace není plně vyvinutá a dehydratují rychleji.
• Starší osoby nad 65 let — pocit žízně se s věkem otupuje, chronická onemocnění a léky situaci komplikují.
• Lidé s kardiovaskulárními onemocněními — srdce musí při horku pracovat výrazně více.
• Sportovci a fyzicky pracující — i trénovaný organismus má své meze.
• Osoby užívající diuretika, antihistaminika nebo antidepresiva — některé léky zhoršují schopnost pocení nebo zvyšují citlivost na teplo.

U těchto skupin je vhodné v horkých dnech pravidelně kontrolovat, zda pijí dostatek tekutin, a nespoléhat na to, že si o pomoc řeknou samy — u dětí i seniorů se komplikace mohou rozvinout rychleji, než si okolí stihne všimnout.

Kontrolní seznam pro horké dny

• ☐ Mám na hlavě pokrývku a oblečení je světlé a volné?
• ☐ Nosím s sebou dostatek vody a piju pravidelně, ne až při pocitu žízně?
• ☐ Naplánoval jsem fyzicky náročné činnosti mimo 11:00–15:00?
• ☐ Vím, kde je nejbližší chladné nebo klimatizované místo, kam se dá schovat?
• ☐ Zkontroloval jsem, že v autě ani na slunci nezůstalo dítě nebo zvíře?
• ☐ Vím, jak rozeznat rozdíl mezi úžehem a úpalem a co dělat v obou případech?
• ☐ Mám u sebe telefon a znám číslo záchranné služby 155?

Léto přináší krásné zážitky — výlety, dovolené, čas strávený venku s rodinou. Stačí pár jednoduchých návyků a znalost základní první pomoci, aby se žádný z těch dní neproměnil v nemilé překvapení. Slunce si zaslouží respekt, ne strach.